William Shakespeare - Sonety (1 - 10)

19. února 2009 v 15:33 | Bea-chan |  Nezaradené
Prepáčte....ale po slovensky som to nenašla :(


1
Chceme mít potomstvo od vššeho, co je krásné,
aby květ krásy zde nikdy kvést nepřestal,
nýbržž až dozraje, až opadne a zhasne,
aby zas dědic nes památku jeho dál;
ty ale, zahleděn jen do obrazu svého,
žživ횹 svůj jas a třpyt jen z vlastní podstaty
a způsobuješ hlad tam, kde je hojnost vššeho –
sám sobě nepřítel a k vlastní slasti zlý!
I kdyžž jsi jediná ozdoba tohoto světa,
jediný hlasatel radostných jarních dní,
chystᚠsám v sobě hrob tomu, co v tobě vzkvétá,
a -– n쾞ný lakomec - –plýtvᚠv svém skrblení.
Smiluj se nad světem, zanech té lakoty,
nechtějte poklad vššech zhltnout
jen hrob a ty!

2
Až jednou oblehne čtyřicet zim tvé skráně
a tvoji hladkou tvář zbrázdí jak rádlo zemi,
až jednou v bědný cár se zmní nečekaně
skvělý ššat mládí, teď obdivovaný vššemi,
a někdo zeptá se, co je z těch vzácných darů,
z těch vzácných pokladů tvých mladých ššťastných dnů,
bylo by sžžíravou hanbou a chválou zmaru
říci, žže zapadly jako tvé oči v tmu.
Oč většší získala by si tvá krása vděk,
kdybys mohl odvětit: „Mé dítě vyrovná
můj účet žživota a omluví můj věk,
vžždyť jeho krása je zděděná krása má.“
Tak bys byl mladý zas, ač stár a v konci sil,
a zas bys viděl vřít chladnoucí krev svých žžil.

3
Nakloň se k zrcadlu a řekni tváři v něm,
žže užž má na čase vytvořit jinou v krátku;
jestli teď nebude její jas obnoven,
oloupíš celý svět a zkrátíš jednu matku.
Vžždyť která z krásných žžen by mohla pohrdat
tvou setbou pro svůj klín, doposud neosetý?
A který z mužžů by mohl mít sebe rád tak
tak, žže by ze sebe učinil hrob svých dětí?
Ty sám jsi zrcadlem své matky, ježž v tvé tváři
nachází líbezný květen svých mladých let;
tak i ty uvidíšš vzdor vráskám okny stáří
tento svůj zlatý věk se v dětech navracet.
Jestli chceš ale žžít, aby té zapomněli,
pak zemři nežženat - –a zemřešš navžždy celý.

4
Proč ale utrácíšš, ty marnotratná něho,
jen sama pro sebe dědictví krásy své?
Příroda nedává svůj odkaz, půjčuje ho,
a ve své šštědrosti jen šštědrým půjčuje.
Tož, krásný skrblíku, proč tedy zneužžívᚹ
daru, jenžž byl ti dán, abys jej zase dal?
Lichváři bez zisku, nač vlastně použžívᚹ
takové sumy sum, když nechcešš žžít z ní dál?
Tím, žže se stýkᚹ jen se sebou samým stále,
sám sebe o svoji vlastní slast okrádṚ.
A když tě příroda odvolá nenadále,
mluv, jaký počet pak ze vššeho světu dᚹ?
Kdybys jí neužžil, tvá krása s tebou ztlí;
kdybys ji použžil, tvůj odkaz naplní.

5
Ty chvíle pokojné, ježž jako jemný vzor
utkaly drahý zjev, vábící kažždý zrak,
dají i jemu znát jednou svůj mocný vzdor,
až změní krásu krás v žžalostný cár a vrak.
Nebo čas nemeššká a žžene léto dál
k ohyzdné zimě, v nힾ zahyne naposled;
mráz sevře proudy míz stromu, jenžž opadal,
na krásu padne sníh a zpustne celý svět.
A kdyby nebylo tresti těch sladkých dob
v krůpěji, vězněné ve stěnách flakónu,
zaššel by s krásou t龞 její dech beze stop –
a s tím i vzpomínka na něhu letních dnů.
Ale kvét nezmírá, i když se blힾí mráz:
proměněn ztratí tvar a žžije v tresti zas.

6
Nedovol zpustoššit drsnému spáru zimy
v tobě tvé lét dřív, nežž vydṚ svoji tresť;
naplň užž některou fiolu nejsladššími
skvosty své krásy, než přestane sama kvést.
Vžždyť půjčku, na kterou dát dobrovolnou splátku
působí potěchu, nelze užž lichvou zvát;
vytvoř své druhé já sám sobě pro památku – ač
ač deset by jich svět měl desetkrát tak rád.
A ty sám byl bys též desetkrát ššťastněšjší,
kdyby tě deset tvých desetkrát zobrazilo;
co by pak zmohla smrt, ažž půjdes jednou s ní,
kdyby tu po tobě tvé já dál v dětech žžilo?
Nebuď tak svéhlavý, mᚠpřílišš krásy v sobě,
aby tvým dědicem byli jen červi v hrobě.

7
Pohlédni k východu: když zvedne ranní zář
svou hlavu z plamenů, oči vššech pozemššťanů
vzdávají slunci hold, žže vyššla jeho tvář,
a zrakem koří se majestátnímu ránu.
A když se vyššvihne na stoupající sráz
vysoké oblohy jak mládí vprostřed květu,
pohledy lidí dál vzývají jeho jas
a dál je sledují na jeho zlatém letu.
Ale když začne pak jak stáří na voze,
který užž nemůžže, vrávorat zvolna ze dne,
na jeho pomalý pád oči k obloze
užž nikdo s obdivem jako dřív nepozvedne.
Tak i ty zahynešš, až půlden opustí tě,
pominut pohledy, kdyžž nebudešš mít dítě.

8
Proč, hudbo pro poslech, naslouchṚ hudbě smutná?
Cožž hyne slastí slast a šštěstím šštěstí snad?
Proč vlastně miluje, co ti tak hořce chutná,
či mᚠsnad příčinu svých běd a strastí rád?
Zní-li ten souzvuk strun, zvonících jasnou písní
a láskou snoubených, bolestně pro tvůj sluch,
je tomu proto tak, žže tě tím jemně plísní
pro tvoji samotu, ježž trhá jejich kruh.
Hleď: struna se strunou, s manžželem žžena sladká,
se vힾí doteky v objetí zas a zas;
skoro bys řekl: muž, dítě a ššťastná matka
to pějí jásavý zpěv jako jeden hlas.
Ta píseň beze slov, v níž hlasů na tisíc
zní tónem jediným, říká: „Sám nejsi nic.“

9
To mᚠstrach, aby tu jednou snad neplakala
po tobě vdova, žže trávíš svůj žživot sám?
Ach, celá země by jako ta vdova šštkala,
kdybys měl zemřít a potomstvo nedat nám.
Celá zem pohŕbila by v tobě svého mužže,
plačíc, žžes nenechal jí obraz po sobě,
zatímco skutečná vdova se v duchu může
vžždy v dětech navracet k mužžově podobě.
Vššechno, co na světě proplýtvᚠmarnotratně,
jen změní místo a svět se tím těší dál;
leč mrhat na svétě krásou, to skončí ššpatně,
a kdo jí neužžil, navžždy ji proplýtval.
Zbla lásky k jinému nemůžeš v prsou mít,
když chceš sám sebe tak hanebně zavražždit.

10
Přiznej k své hanbě, žže nemṚ cit pro nikoho,
ty k sobě samému stále tak bezcitný.
Popři, žže tebe jich miluje tady mnoho,
ale ty nikoho – to teď užž každý ví.
Nebo tvé vražžedné zᚹtí tě žžene k tomu,
žže stroj횹 bez hrůzy úklady proti sobě,
žže toužžíšš rozbořit zdi překrásného domu,
který bys měl si přát obnovit v krátké době.
Ach, změň své názory, a zméním já svou víru!
Má zᚹtí bydlet líp nežž láskyplný cit?
Buď jak tvá přítomnost, laskavý, plný míru,
a snažž se alespoň sám k sobě obměkčit.
Vytvoř užž kvůli mně, milý, své druhé já,
ať krása ve tvých a v tobě smrt přetrvá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

sčítanie ľudu

-klik-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama